samueldesgroseilliers Logo Samueldesgroseilliers Kontaktujte nás
Kontaktujte nás

Tradice vína v jižní Moravě

Odkud se bere tradice vinařství? Co znamená "svatomartinské" víno? Jak se sklípky používaly v minulosti — a proč jsou dnes takové.

10 min čtení Všichni Květen 2026
Václav Novotný, expert na cestovní ruch

Autor

Václav Novotný

Vedoucí oddělení cestovního ruchu a kulturního dědictví

Václav Novotný je cestovní expert s 16 lety zkušeností v propagaci vinařských tras a bezbariérového cestovního ruchu na jižní Moravě.

Když se podíváte na mapu jižní Moravy, vidíte řadu malých obcí se zajímavými jmény — Mikulov, Valtice, Znojmo. Nejsou to jen náhodné vesnice. Tady, v teplých údolích a na mírných svazích, se rodí tradice, která se táhne více než tisíc let do minulosti. Víno z jižní Moravy není jen nápoj. Je to příběh krajiny, lidí a času.

Sklípky, kterých je v Mikulově přes 300, nejsou pouze stavby z kamene a cihly. Jsou to archívy paměti — místa, kde se uchovávacho způsoby myšlení, tradice a vědomí toho, co znamená žít s vinnou révou. A věřte nám, jejich příběhy stojí za to znát.

Tradiční moravský sklípek s dřevěným sudem a starými vinařskými nástroji

Tisíc let ve vinné révě

Zač se to všechno vzalo? Začíná to v době, kdy přišli první mniši. Bylo to někdy v 11. století, když řeholníci z cisterciáckých klášterů zjistili, že tady se dá pěstovat víno. Tehdejší klima bylo trochu teplejší, půda náramně vhodná. Není to náhoda — říkáme tomu "klášterní dědictví" a hraje obrovskou roli v tom, jak se tu víno pěstuje dodnes.

Ti mniši nebyli jen pijáci. Byli to systematičtí zemědělci, kteří měli čas a důvod, proč se věnovat vínu vážně. Víno bylo potřeba na mši, ale také se prodávalo. A tak se zde postupně vytvořila infrastruktura — vinice, sklepy, obchodní cesty.

Do 15. století se tady vinařství rozvinulo tak, že Mikulov se stal jedním z nejdůležitějších vinařských center střední Evropy. Není to přehánění. Právě tady se začaly budovat ty slavné sklípky — podzemní chodbičky a místnosti, které vidíme dodnes.

Historické vinice v údolí s původními vinařskými budovami a kamenným zdivem
Vnitřek sklípku s původními dřevěnými sudy a chlazením bez elektřiny

Proč jsou sklípky takové, jaké jsou

Sklípky nejsou prostě jen děravé jámy. Jejich design je důmyslný. Podzemní prostory se budovaly proto, aby zůstaly chladné a stabilní. Víte, bez moderní klimatizace bylo jediné řešení jít hluboko pod zem. A to je právě to, co lidé v Mikulově dělali.

Stavby z 16. a 17. století měly velmi vysoké stropy — někdy přes 4 metry. Proč? Aby se vytvořil prostor pro přirozenou cirkulaci vzduchu. Dýry v zdech, otvory u stropu — to všechno mělo smysl. Teplo z vína při fermentaci se mohlo rozptýlit. V létě bylo v sklípku přirozeně chladněji.

A malované stropy? To není jen ozdoba. Vápenný nátěr odráží světlo, kterého se tam dostane od svíček. Usnadňuje se tak práce při manipulaci se sudy. Všechno má svůj důvod. Není to náhodné, ale výsledek století dlouhého zkoušení.

Zajímavost: Průměrná teplota v sklípku zůstává celoročně kolem 9–11 °C. To je přesně to, co víno potřebuje. Bez moderní techniky se tak podařilo vytvořit ideální podmínky už před 400 lety.

Svatomartinské víno a staré zvyky

Slyšeli jste někdy o svatomartinském vínu? Je to opravdu zajímavá tradice, která se v Moravě dodržuje dodnes. Víte, co to je? Je to mladé víno, které se poprvé otevírá 11. listopadu — na den svatého Martina.

Proces je jednoduchý, ale má hluboký smysl. Víno kvašuje v sudu celé léto a podzim. A přesně po několika měsících — když přijde Martinův den — se sklípky otevírají a sousedé si navzájem pozvou ochutnávat. "Pojď se podívat, jak nám vypadá letošní víno," říkají si navzájem.

Není to jen ochutnavka. Je to setkání. Lidé se potkávají v těch podzemních místnostech a řeší, jak se jim podařila úroda, co bude příští rok, co slyšeli od sousedů. Tradice se předává ústně, z rodiny na rodinu. Děti vidí své rodiče a babičky v akci. To je správný způsob, jak se věci učí.

A víte, co je nejlepší? Svatomartinské víno není výběrové a nevybrané víno. Je to "běžné" víno, které vám připravili jako normální národ. Není to nic vzácného, ale je to autentické. Právě v tom je síla tradice — není to luxus, ale běžná součást života.

Skupinka lidí ve sklípku při tradičním svatomartinském otevírání vína

Informační poznámka

Obsah tohoto článku je informačního charakteru a slouží k vzdělávání čtenářů o historii a tradici vinařství na jižní Moravě. Popsané historické údaje jsou založeny na dostupných zdrojích a převzatých znalostech. Pro další detaily o návštěvě sklípků nebo účasti na vinařských akcích se doporučuje kontaktovat místní informační centra v Mikulově nebo Valtici.

Moderní návštěvník procházející historickým sklípkem s průvodcem

Sklípky dnes — jak je vidíte vy

Sklípky v Mikulově se dnes otevírají pro návštěvníky. Nejde jen o turismus — je to pokus zachovat tradici a vysvětlit lidem, co tady kdysi bylo. Když se sem podíváte, vidíte kameny, sudy, malované stropy. A slyšíte příběhy.

Ale vraťme se k praktičtějšímu pohledu. Sklípky nejsou jen muzea. Stále se v nich vyrábí víno. Některé patří malým výrobcům, kterých zůstalo jen pár. Oni v těch starých prostorech pořád pracují, pořád vaří, pořád kvasí. A to je opravdu důležité — bez těch lidí by to bylo jen nefunkční muzeum.

Když se sem podíváte osobně, všimnete si detailů. Vidíte, jak jsou sudy uskladněny. Všimnete si, jak má všechno své místo. Není to chaotické, ale velmi organizované. A to vám dá představu, jak vážně se k věci přistupovalo — a přistupuje — dodnes.

Tradice, která žije

Tradice vína v jižní Moravě není něco, co se stalo. Je to něco, co se děje . Když se sem podíváte, nevidíte jen staré budovy a sudy. Vidíte kontinuitu — linii, která se táhne od těch prvních mnichu přes kupce, které se po staletí snažili prodávat, až k dnešním lidem, kteří se o sklípky starají.

Sklípky nejsou jen objekty kulturního dědictví. Jsou to živé prostory, kde se věci dějí. Kde se ještě pořád vaří víno. Kde se lidi ještě pořád setkávají. A když sem přijdete na návštěvu — sami nebo se skupinou — nejste jen turista, který si fotí. Jste součástí něčeho většího.

A to je vlastně to nejlepší na těchto místech. Nejde jen o historii. Jde o to, že ta historie je stále živá.

Chcete se dozvědět víc o vinařských trasách? Podívejte se na naší průvodce sklípků nebo si přečtěte o nejjednodušší trase Svatého Michala.

Prozkoumat všechny trasy